Geologie

Důlní dílo se nachází ve Veselském kopci u Oder, oblast geomorfologicky náleží k celku Nízký Jeseník, podcelku Vítkovská vrchovina. Tato vrchovina je typická zaoblenými hřbety, travnatými náhorními plošinami a hluboce zařezanými údolími řek. Na Odersku je dominantním krajinotvorným prvkem řeka Odra, která se z úzkého koryta svého horního toku vlévá do Oderské kotliny a následně do Moravské brány. Veselský kopec jihovýchodně uzavírá pahorkatinu Nízkého Jeseníku a prudkým svahem přechází do sníženiny Moravská brána.

Z geologického hlediska se nacházíme v oblasti moravskoslezského kulmu spodnokarbonského stáří. Horniny moravskoslezského kulmu jsou charakteristické mnohonásobným cyklickým střídáním jemnozrnných a hrubozrnných sedimentů (flyšové vrstvy) ukládaných v mořském prostředí. Počátek sedimentace hornin moravskoslezského kulmu spadá do období spodního visé (335–330 mil. let), kdy byly zvětrávající horniny Českého masívu splachovány na mořské dno zálivu otevřeného podél Českého masívu směrem k severovýchodu. Sedimentace kulmských hornin byla ukončena ve svrchním visé, tedy přibližně před 325 mil. lety. Četné dynamické horotvorné pohyby, jimiž byl Český masív vytvářen, způsobily hrubozrnnou sedimentaci, jejímž výsledkem je souvrství s převahou drob a slepenců, zatímco v období tektonického klidu se usazovaly sedimenty jemnější, s převahou jílovitých břidlice a prachovců. Pokračujícími horotvornými procesy variského vrásnění bylo kulmské souvrství vyzvednuto a zároveň zvrásněno, přičemž byly horniny slabě metamorfovány. Geologická stavba oblasti byla dotvořena alpínským vrásněním, které se zde projevilo zejména rupturní tektonickou činností, při které došlo ke zmlazením starých zlomů i vzniku nových puklin a zlomů a pohybů podél nich. Výsledkem dlouhodobé eroze je současný reliéf povrchu Nízkého Jeseníku, který má charakter paroviny, tj. krajiny, kde se vrcholová úroveň hřbetů kopců pohybuje přibližně ve stejné výškové úrovni, v případě Vítkovské vrchoviny vesměs v rozmezí 500-600 m n. m.

Horniny Oderska jsou zastoupeny převážně drobami, jílovito–prachovcovými břidlicemi hradecko–kyjovického souvrství. V lokalitě Nový Svět na Veselském kopci vystupují na povrch také břidlice moravických vrstev. Strukturní geologická stavba je tvořena asymetrickými vrásami velikosti v řádu stovek metrů, které tvoří složité antiklinální (místa vyklenutí) a synklinální (místa poklesnutí) struktury. Osy vrás mají směr SV–JZ až SSV–JJZ. Složitou vrásovou strukturu lze pozorovat také na několika místech ve Flascharově dole. Dvěma dobývacími komorami se prolínají částečně vytěžené vrásy. Horníci ohyby vrás netěžili, materiál pro ně byl nepoužitelný, a tak šetřili své síly i střelivo a ohyby vrás ponechali vystouplé do komor. Pro další zpracování byla vhodná jen hornina uložená v ramenech vrás.

Díky této selektivní těžbě se nám dochovaly velice cenné geologické útvary – odhalená čela vrás. Stěny a stropy dobývacích komor kopírují jejich ohyb, což návštěvníkům umožní sledovat horninu v unikátním pohledu.

Flascharův důl dnes

Flascharovým dolem dnes nazýváme dvoupatrové důlní dílo v lokalitě Nový Svět u Oder. Horní patro dolu, v historických mapách nazýváno „štola Johann" je starší a velká část vytěžených komor je již zborcena.

Spodní patro dolu, zvané „štola Hortenzie" po manželce Karla Flaschara, je dochováno v téměř netknutém stavu. Patra dolu jsou propojena 18 metrovým větracím komínem.

Prohlídkový okruh začíná ve štole Hortenzie, prochází 200 metrů dlouhou slednou chodbou do těžební komory. V této komoře se nachází jedna z největších geologických zajímavostí Flascharova dolu, částečně vytěžená vrása. Těžbou břidlice bylo odhaleno čelo vrásy, stěny komory kopírují její ohyb, což umožňuje horninu pozorovat nejen v řezu, ale také ve směru ohybu vrásy, která se prolíná celou komorou.

300m

okruh

90min

dobrodružství